43. 6. - 14. 1. 2016 Pobyt v Santiagu de Compostela

Dlouho jsme spali. Po probuzení jsme šli do katedrály sv. Jakuba na mši ve 12 hod. Byla sloužena i za nás, dobře jsme slyšeli, jak nás vyjmenovávají ve výčtu poutníků "dos peregrinos Checos Lourdes"...
Většinu dní intenzivně pršelo, jen s několika málo přestávkami. První dny jsme dlouho spávali, hluboce, vášnivě a dlouze. Byl klid a o slovo se hlásila únava, která se jinak na pouti jen málo prosadila (přes naše jiné starosti). Vlastně bylo asi i dobře, že pršelo. Odpočívání se do tohoto počasí více hodilo. Kdyby svítilo sluníčko, kdo ví, třeba by v nás zvítězil pocit, že máme ještě týden chodit, k mysu Finistere, do Muxia a nazpět a z odpočinku a Santiaga by nebylo skoro nic.
První dny jsem prožíval silný zánět zubu, dost to bolelo. Bral jsem brufen, v lékárně mi cosi přidali (Nolotil 575 mg), a rázem bylo lépe, dalo se tu vydržet i bez zubaře. Doma však budu muset ke své zubařce zajít.
Já byl velmi nekonstruktivní (ve srovnání s mým běžným denním programem doma), četl si články a diskutoval na internetu, sem tam něco vyřešil a někam zavolal a hlavně odpočíval. Maruška po prvních dnech odpočinku hlavně psala pohlednice. Ani ne na množství, ale na kvalitu: každému osobně přimalovala krásné obrázky, každý detail promýšlela.
Každý den jsme chodili na mši. Já většinou na dvě, jednu polední ve 12 hodin a jednu večerní, v 19.30 hod., občas jsem polední vynechal. Maruška šla na dvě každý den.
Každý den jsme uctili sv. Jakuba a jeho odkaz u jeho relikviáře. Jsou zde dva, jeden ve tvaru rakve a druhý jako busta nad oltářem. Každý den jsem jej požádal o přímluvu za své a naše úmysly, i úmysly mých známých, mě svěřených, nebo spojených s touto naší poutní cestou. A taky jsem poděkoval. Sv. Jakub je silný spojenec a u Pána má nějaké slovo.
Teď stojím před katedrálou (12. 1. 2016) a dopisuji tento zápis. Jsem tu, aby v tom byl sv. Jakub a Boží Duch více obsažen. Část z dnešního dne jsem psal přímo sedíc u relikviáře ve tvaru Jakubovy busty.
Tak končí naše pěší poutní cesta z Lurd do Santiága de Compostela, poutní cesta Toma a Marie. Pro mě třetí cesta k Jakubovi, pro Marii první. Teď už ale budeme na všechny poutě chodit jen spolu. Přeji si, ať tato pouť nikdy neskončí.

Taky jedna  vzpomínka na Santiago de Compostelu