29. Pondělí 21.12.2015 Hospital de Orbigo - Sta. Catalina de Somoza, 26 km

Okolo půl deváté jsme vyrazili z onoho religiózního albergue s maďarskou hospitalerkou - dobrovolnicí, která, jak jsem vyrozuměl, zde jezdí pomáhat už řadu let ve stejném období roku. Prý ji to velice baví.
Šlapali jsme své kilometry a blížili se pomaličku k městu Astorga. Vždy mi připadalo, že toto město má jakési tajemství a krásu, které jiná města nemají. Patří k těm větším na kaminu, i když ne největším. Zato například kostel, či spíš menší katedrálu, má nadprůměrně originální a krásnou. U hlavního portálu jsou vyobrazeny scény, jak Ježíš vyhání penězoměnce a prodavače z chrámu a jak zachraňuje ženu - hříšníci "kdo jsi bez hříchu, hoď první kamenem". Tyto scény se na vyobrazení v kostelech jen tak nevidí. Vůbec, celá stavba je pojata neobvykle, s různými zdobenými mostky mezi věžemi, uvnitř kulaté sloupy se zvláštními hlavicemi, nezvyklý, krásně obestavěný meziprostor uprostřed chrámu, svatostánek u kněžiště vpředu měl nezvykle paprskovitě soustředěné řady lavic, odkud mohou věřící sledovat bohoslužbu. Velice nadprůměrná stavba, jak jsem se dozvěděl, vznikla na samém konci středověku. Potkal jsem (o pár hodin později v Sta Catalina de Somoza) japonskou poutnici, které se také velmi líbila, a říkala, že ji připomíná katedrálu Sagrada familia od Gaudiho, kterou navštívila v Barceloně. Zajímavé je, že Gaudi skutečně v Astorze působil. Jeho dům, který je současně jeho muzeem, stojí právě hned vedle katedrály vpravo. To však Japonka vůbec nevěděla. Ale jak mě přesvědčila vlídná paní v muzeu u katedrály (katedrálním - vlevo) o den později, Gaudi neměl a ani nemohl mít na podobu katedrály žádný vliv. (Možná to bylo spíš naopak?)
Zaujaly mě také vykopávky přímo na ulici na úvodu Astorgy. Část domu ještě z doby římské, mnoho základů zdí a dokonce dochovaná mozaiková dlažba na podlaze. Člověk si zde mohl uvědomit, jak tudy kráčely dějiny, zřetelně, jakoby to bylo nedávno. A taky si mohl uvědomit, jak hezké a pohodlné bydlení už před téměř dvěma tisíci lety patricijové Říma měli.
Mrzelo mě proto trochu, že jsme se v Astorze nezdrželi. Byli jsme zde sice na oběd, který se i značně protáhl, ale chtělo to víc.
Vyrazili jsme z Astorgy až v pozdním odpoledni. Na pěší písčité cestě jsme pozorovali pomalu, jak zhasíná den. Za tmy jsme dorazili do Sta. Catalina de Somoza. Ubytovali jsme se v příjemném albergue, kde kromě nás bydleli už dva nám známí japonští poutníci. Pěkná malá ubytovna, ale trošku studená.
Z celého večera měla jedna událost prioritou a zastínila všechny ostatní. Maruška mi řekla: "Víš, jak jsem Ti ukazovala ty vyrážky na ruce? Tak teď mám i na obličeji." a ukázala mi několik zvláštních štípanců. A pak mi ukázala zpět ruku. Byla úplně hrbolatá od vyrážky. Vylekal jsem se. Po chvíli přemýšlení bylo jasno: zítra se vracíme do Astorgy k lékaři.

Mapa trasy