26. Čtvrtek 17.12. 2015 Sahagun – Reliegos, 32 km

25.12.2015 18:59

Za Sahagunem jsme měli na výběr že dvou tras, hlavní kamino a historické Camino Ruta Romana. Ta byla sice delší, ale zlákala nás. Šli jsme po ní neuvěřitelných 25 kilometrů skoro rovně, které zhruba v polovině přerušilo jen jedno městečko. Cesta byla náročná, kamenitá, hrbolatá a my se chvílemi marně dívali po zbytcích románské cesty. Přestože nic zásadního nebylo zprvu vidět, zdálo se mi, že je tato málo frekventovaná cesta svým způsobem tajemnější než jiné části kamina. Na jednom místě byly vidět zbytky hliněných stěn nějakého starého statku, který už zcela rozpustil déšť. V krajině po něm zůstal jen zvláštní obdélník. Na zdůrazněné zbytky románské cesty jsme narazili až ke konci dnešní etapy, posledních pár kilometrů před městečkem Reliegos. Přelezli jsme ohrádku, kterou byla cesta zdůrazněna a užívali si chůzi po obloukovitém výčnělku, který se táhl krajinou už nejméně tisíc let.
Už ponoření do tmy na dohled od Reliegos jsme potkali dva španělské señory, kteří si s námi začali přátelský povídat. Ten starší tvrdil, že umí některá slova i v češtině, například "dobrý den" a "děkuji", no, měl by ještě na čem zapracovat, ale kalarabské gesto to bylo od něj hezké. Později se ukázalo, že je to hospitalero a ukázky spousty jazyků se naučil právě od poutníků, které ubytovával už 16 let. Dovedl nás až k albergue, kde nás vlídně odbavil a ubytoval. Před námi zde byli už tři poutníci, nám známý Ital Marco a pak Mexičan a starší vlídná argentinská señora. Po nás dorazili ještě čtyři další poutníci, s kterými se na cestě už nějakou dobu potkáváme. Všichni jsme byli velmi příjemné a kamarádský naladění.
Za zmínku stojí ještě náš večerní výlet do "minimarketu". Kdo by si představoval obchodní v našem slova smyslu, asi by se divil. Došli jsme k domku, který stál až skoro na konci obce, a zazvonili jsme na zvonek. Chvíli trvalo, než señor asi vypnul televizi, sešel dolů a otevřel nám dveře. V poloprázdné místnosti se má regálech nacházelo sem tam něco z toho, co bychom potřebovali - tam konzervu fazolí, tu beránka s rajčaty. Señor byl však ochotný a podnikavý a tak jsme hlavní potraviny na večeři zde dokázali nakoupit.
Za zmínku také stojí zdejší velmi pomalovány punkový bar, na který nás s nadšením upozorňoval předchozí den švýcarský poutník - cyklista. Prý tam mají velmi levné a přitom velice kvalitní menu. Hospodský prý velice miluje poutníky a tak to místo nesmíme vynechat. Když jsem tam však večer nahlédl, viděl jsem tam jen několik málo starých chlapů mírně anarchistického vzezření a mírně otráveného barmana, který říkal, že jídlo podávají pouze do sedmi (bylo už po sedmé). Před albergue jsme si však všimli poutače s fotografií tohoto velmi levného menu za 7,50€ bohatě a vábně vyhlížející chody. I Maruška by se nechala zlákat. A to je po včerejším ultra kulinářském zážitků co říct. 

Mapa trasy

Zpět
Vytvořte si web zdarma! Webnode