1. Čtvrtek 19.11.2015 - Lurdy - Lestelle Betharram 17 km

Tak jsme konečně vyrazili z Lurd.  Ne že bychom se toho místa nabažili a využili už vše, co nabízí. Skoro mi bylo líto, že jsme se neponořili do studené vody z jeskynního pramene, který se objevil při slavném zjevení Panny Marie 14leté Bernadettě v roce 1858 a který vyléčil už tolik lidí. Nebo že jsme se u skály s jeskyní, kde ke zjevení došlo, nepomodlili alespoň Růženec. Ale čas utíkal a jako pěší poutníci ke sv. Jakubovi jsme se cítili více doma na cestách.
Vyrazili jsme až po obědě. Ráno jsme pozdě v stávali, mně bylo totiž v noci špatně, bolela mě hlava, asi z přetažení, které jsem si přivezl s sebou z domova. Pomohly až dva prášky od bolesti, které jsem si vzal tak hodinu po době někdy mezi jednou a půl třetí hodinou ranní. Marie mě pak jemně vzbudila, že prý už je půl desáté. Pak jsme se rychle sbalili, rozloučili se narychlo s naším hostitelem Julijenem (Žilijenem) a běželi na mši. Na mě pak krutě útočil hlad, který zahnal až oběd v pouliční restauraci. Vyrazili jsme dál až okolo druhé hodiny. Touha vyrazit byla větší než všechny překážky.
Cesta ubíhala úplně nádherně. Marie obdivovala vysokou horu před nepropustnou hradbou hor na levoboku, tu samou, ze které já byl nervózní, že do takové budeme muset šplhat. Obdivovali jsme břečťan, jak se plazí po skoro všech stromech u cesty. Obdivovali jsme krásy podzimu a přírody Francie a radovali se z příjemného počasí. Trochu jsme i bloudili, ale zatím velmi málo - české turistické značení je jedna z věcí, která je lepší zase u nás. Cesta ubíhala a jen málo jsme si uvědomovali, že nás začala překrývat hustá tma. I ubytování se nám podařilo najít, v Lestelle Betharram, asi po 17 km od Lurd. Sice stálo pro poutníka drahých 16 Euro na osobu, ale čisté, se sprchou a dobrými postelemi. Jsem za ně rád, přeci jen se ještě necítím nejlépe. Má milá Marie z toho byla možná malinko zklamaná, přála by si více spát venku, přestože tam právě začalo mírně pršet.
Černoch, který nás ubytoval v jakémsi klášteře či duchovním centru hned na začátku obce, dělal vtípky a tím byl sympatický. Nakonec nám nabídl společný pokoj pro ubytování hodně lidí v podkroví, což nakonec nebyla žádná nevýhoda, jelikož jsme tam byli sami.
Ukázalo se, že Marii nadchla speciální poutnická hra, kterou jsem navrhl na základě Julienova upozornění, že máme příliš těžké batohy. Zdůraznil to asi 3x a ukázal nám i krátké humorné video, jak poutníci vyhazují spontánně polovinu zbytečností z těžkého batohu v horách a pak jdou daleko šťastnější. Na Marušku to zapůsobilo a vznikla jednoduchá pravidla: každý den vyřadit aspoň jednu věc. Dobré je vyřadit i více věcí najednou, pak má člověk body do zásoby i na nadcházející dny, kdy třeba nic nevyřadí. Malé věci, jako spínací špendlík či náplasti, i když se jich vyřazuje víc, se počítají za jeden bod. Pokud by člověk vyřadil důležitou věc, jako třeba bezpečnostní reflexní pásek pro auta do tmy, tak za to bod nedostane, leda spíš za uši. Já získal dnes 10 bodů navíc a vyřadil jsem i jedny ponožky že tří, i šálu. Maruška získala 7 bodů, když dokonce uřezala půlku velkého držátka kartáčku na zuby. A skutečně, batohy se mi zdají hned o trochu lehčí. A je v nich i větší pořádek.

Mapa trasy